Pocity

Jsem embryo v každotýdenním shonu uhynulý,

protože

každý pondělí začíná nedělí.

Jedno jestli nemocný úterý nebo zdeptaná středa;

když v noci spát se nedá,

všechny dny jsou zlý a ponurý.

Ať už čtvrtek nebo pátek,

u postele kýbl zvratek.

Prameny vypadanejch vlasů,

sobota a hlava plná tichejch hlasů,

co šeptaj, že život je předem prohraná bitva,

a že nečeká mě víc než vlastní pitva.

Tak to vzdej, říkaj,

už nemáš proč tu být,

tvůj život je zpečetěnej, myšlenky i naděje od tebe pryč utíkaj.

Není nic dobrýho, co odtud si vzít,

nechci nic víc než hrozně, hrozně umřít...