Pod hladinou

Čtu si ukryté pod hladinou,

všechny ty touhy a sny;

jen jedno vím jistě.

Ty mé tu nezahynou.

A přesto však,

lásko,

hluboko v hlavě,

nesu si pochyby.

Skryté, snad na dně staré láhve,

o tom, že kdyby ...

Ne, nemám strach.

Ale přeci jen,

zahořklost bude můj vrah ...

Vídám Tě v představách,

snech,

snad na všech výstavách.

Skrytý ve starých zdech

cihlového domu,

zmítám se v myšlenkách.

Každý den spílám sám sobě.

Nebo Tobě?

Tak komu?

Můj svět je ukrytý

pod pavučinou polopravd a nadějí,

ztracených iluzí

a zmatených ideí.

Tam, kde jsme sami

před sebou nazí.

Prachem ztrát pokrytý,

prosím Tě nyní.

Odpusť mému srdci jeho strach..