Když už slzy tečou snad i z uší
Z nitra a postupně i z našich duší
Radši život trochu vyleštím, pak prodám ho za víc
Nějakému zvířeti, protože lidi stojí za nic
Prodám se někam na jinou planetu
Nikdo mě nezval a teď jsem tu
A zase odejdu, jen co přijde můj čas
Prostě se na to už brzo vyseru, zas ...
Povídáme si jako dřív, ale cítíme to každej úplně jinak. Hranice mezi dobrem a zlem. Mezi vztahem a samotou. Svět je o hranicích. Občas potkáváme lidi, kteří se zdají jako dobrý důvod, proč zůstat na pomezí vztahu a samoty. Trochu se milujem. A trochu spíme ... "Vzduch bude vždycky příliš nabitý něčím. Vaše tělo příliš bolavé nebo unavené. Váš otec příliš opilý. Vaše matka příliš chladná. Vždycky si najdete nějakou výmluvu, abyste nemuseli žít vlastní život ..."
Všechno, co děláme, jsou jen dopisy na rozloučenou ...
Jsem dospělá a zodpovědná za své činy a jestli skončí průserem, tak už nemůžu říkat, že jsem byla malá a hloupá ...
"Hele, život!"
"Neruš ..."
Hledej a najdeš.
Všechno je o úhlu pohledu.
Všechno je o tom, že ty NEchceš!
A já asi vážně nechci ...
Touha, zášť a nenávist. A všechno dohromady. Těžké a hlasité dunění semaforu, lehké vyzvánění nepřijatého hovoru. Prázdná slova. A když si to řekneš stokrát, třeba to začne dávat smysl. A když si to řekneš stokrát, třeba to začne být pravda ... A pravda je tak krutá, že si zaslouží být znásilňována. Na co si to vlastně chceme hrát?!
"Pokud je teď tohle tvůj svět, tak já v něm být nechci." ... (Vážně se musíš ptát? Vždyť je úplně jasné, proč mám potřebu to obhajovat ...)
A věř, že občas je mi zle z toho, že mi ze sebe vlastně vůbec není zle ...
Žádné komentáře:
Okomentovat