Sním tě ...

Už zase jsi tu byl, s tou tvou nesnesitelnou vůní a chtíčem po mých polibcích. Je neskutečně vzrušující tahat tě za vlasy a hladit tě po hrudi. Chci se líbat. Chci se líbat tak dlouho, dokud ti nepoteče ze rtů krev. Pak ti je olíznu a změním se v krvelačného upíra ... ztrhám z tebe všechny šaty a hodím s tebou o sedadlo auta. Sednu si na tebe a ucítím všechen tvůj chtíč v mém těle. Toužíš po mě a já se nebráním. Spíš naopak ... chci to asi víc, než ty. Umíš to naprosto skvěle, jsi v každém kousku mého těla a tvůj chtíč se stává mou součástí. Dýcháme spolu a vydechujeme stejné naděje. Kéž by nikdy nebyl konec ...

Nj, jenže co chceš po touze, která se změnila v uspokojení ... Teď jsme zase každý jinde a kdo ví, kdo příště přijde první ... Je to jako pár minut slasti a odpočinku s nádherným pocitem únavy. A pak se člověk probere a někomu by nejradši ublížil. Zabodnul do někoho alespoň malinkou jehlu bolesti ... Na oplátku. Nic velkého. Jen si pojistit další unavený den. Další pohled do šedivýho davu s úplně šedivejma lidma. Trocha duhy by nebyla marná, ale na co barvy, když s nima člověk neumí kreslit.

Jsem strašná. Už se na lidi kolem sebe ani neusmívám. Ztratila jsem asi veškerou snahu hledat mezi všemi něco dobrého. Tvářím se nedostupně a nestojím o seznamování. Je mi fuk co si kdo myslí a nezajímaj mě vaše každodenní problémy. Plivu smůlu na váš hrob a tančím na vašem štěstí. Jsem samotář a vystačím si. Nelíbí se ti to? Nemusí. Neptala jsem se ...