Všechno dobrý!

Včerejšek byl krutopřísnej!!! Ráno jsem se převlékla za královo rádce a šla dělat zábavu pro děti do Pohádkového lesa. Půlku času propršelo a jsem za to sakra ráda - jinak bych tu asi už nebyla, páč by mě sežrali mravenci, haha ... Poznala jsem nové lidi, opekla si buřta a dost se (po hooodně dlouhé době) zasmála. No a večer patřil koncertu Jaksi Taksi a Vildy Čoka. Byla to paráda, přesně tohle jsem potřebovala, stát v první řadě a pořádně si zazpívat! Radek je boží a o Pavlovi ani nemluvím ... vážně supééér noc!!! Mám podpisy, plakáty a hřejivý pocit u srdce. Co chtít víc ... tedy alespoň pro ten jeden večer.

Jinak bych toho samozřejmě chtěla dost. Jako tohle, tamto a hlavně tebe. Kdo ví, proč tě vlastně chci. Jsou to jen takové nějaké divné chvíle, kdy prostě ... chci. Chtělo by to nějakou jinou realitu. Tahle totiž vážně za nic nestojí, všechno je nějak na palici. Už se mi nechce jet pryč ... jenže musím. Nebo si to jen nalhávám? A venku je zima jak ... Hej chci BEJT velikej ŠMEJD co nikdy neprosí ... ukousnu si kus tvýho strachu a hodím s tebou o náš svět. Neprovokuj, nebo to nepřežiješ. Je toho ve mě víc, než mi dáváš ...

Nechtěj po mě víc, než ti můžu dát, vždyť mě znáš, víc to nejde, to prostě není v mejch silách. Nebo do mě zezadu kopni a uvidíš, kam poletím. Není to lehký, není to lehký, sakra vůbec to není lehký, prostě nestojím tam, kde mě chceš mít. Nemluv a poslouchej. Až nic neuslyšíš, jsem to já ...

MILUJU VÁS!!!

... a možná bych si mohla píchnout ...