Chm ...

Sem taková nějaká nešťastná.
Mám práci, co mě ničí - fyzicky i psychicky, je to prostě katastrofa a na obzoru se nic nového nerýsuje. Navíc, tohle má, i přes to všechno špatné, jednu velikou výhodu ... Kromě práce nic nedělám. Vlastně, nic neděláme, už jsme na to dva ... a to mě možná ničí ještě víc, než ta práce. To zabíjení času naprosto ničím ... vždyť už si ani nepovídáme ... nějak nám to prostě nejde. Třeba je to ve mě. No, vlastně je to v obou, že, jenže co s tím, to nevím. Chtělo by to pár věcí změnit, jenže ... kde začít a jak zničit ten strach, co vám ty změny nechce dovolit. Navíc, když jste naprosto bez vůle ...

Vždycky jsem si myslela, že vím, co chci. Jenže, upřímně ... začínám o tom dost pochybovat. Poslední dobou mi přijde, že vlastně nevím, co chci a proto jsem nejspíš stále tak nešťastná. Vždycky se pro něco nadchnu a pak to stejně tak nějak ... vyšumí. Nebo mě to zklame ...

Co s tím a co teď, hm?
Kdo to zachrání ...