Ty pocity,
stále stejný temnoty,
ty bych fakt nikomu nepřála ...
A dnešní počasí je proto jako dělaný.
No fakt ...
Tak nech otevřeno, i když táhne, však se už nic nezmění, když na tvá záda dopadne pár studenejch kapek zoufalství. Nic se nezmění, i když zavřeš a naivně si budeš myslet, že ses ochránil. Nevěřím na osud, ale někdy prostě musí přijít to, co je v něm napsaný ...
Bereš mě za ruku a ty pocity jsou už dávno jiný, když jdou prosby z tvých úst, už jim nikdo nevěří. Říkáš "zůstaň", ale tvé srdce už to vlastně nechce. A já to vím, i když stále zůstávám, protože je to jednodušší, než odejít ... Ale fakt tohle někam vede?!
A tohle všechno jsou myšlenky, které mám, i když nejsou pravdivé. Může za to počasí a ta divná nálada po ránu, kterou cítím vždy, když otevřu oči a venku prší ... Prostě asi neumím být šťastná, i když bych měla. Teď zrovna bych sakra měla být ... protože tu jsi, vedle mě, držíš mě za ruku a tvé oči říkají všechno, čím si můžu být 100% jistá.
Že mě nikdy neopustíš ...
Žádné komentáře:
Okomentovat