(ta věta popírá se sama)
a otázek mám na tisíc
a v mojí duši černá jáma.
Je to jako divný sen,
znáte někdo cestu ven?!
Jestli ti uletím, najdeš si mě? Chytneš si mě? Dovlečeš mě zpátky? Když ti uletím, všimneš si toho? Nebo jen pokrčíš rameny a pomyslíš si, že sám teď musíš si stlát ... Když uletím, koho budeš líbat na dobrou noc? Koho budeš nosit na rukou? A nebo si jen pomyslíš, že konečně budeš mít postel sám pro sebe, celou noc hlubokou ... Nic mi neslibuj, o tom to přeci není, je to jen o tom pocitu "chtění", kdy nemyslíš na nic než na nás dva, kdy přeješ si, aby ta studna lásky byla bezedná ... To ti nezaručím. Neumím čarovat. Ale jestli to vydrží, oba se budem radovat ...
Chci tě dnes a chci tě tady.
Tak už mi polož k nohám ty tvoje štíty.
Vzdáš se, nebo budeme bojovat? ...
Jsi můj nevědoucí majitel,
jsi můj kat i možná spasitel,
jsi můj vězeň i má vlastní mříž,
jsi mé všechno, ač mi nepatříš ...
Žádné komentáře:
Okomentovat