Jak krásně se spalo,
to prý jenom dříve,
však, co bylo živé,
to žít nepřestalo.
Jak krásně se snilo
a snívá se zase,
mlčení, jak zdá se,
ten vztah upevnilo ...
Cítím se zvláštně. Teď by byl ten pravý čas sednout si na motorku a prostě někam popojet. Jet a nezastavit, dokud by to člověk opravdu tak nechtěl. Ne, neutíkat, ani se neschovávat. Ale prostě si jen užít ten pocit divnosti, který je cítit všude kolem. A bez hudby by to nešlo, že ne? ... nedělní večer klepe mi na myšlenky a já se cítím tak nějak jinak. Po dlouhé době neumím vyjádřit své pocity. Natěšenost, strach, touha, možná i opovrhování a odmítání ... A ty naše štíty, i když už trošku povolily, stejně jsou ještě v pozoru. A až to padne, nevím, zda chci být u toho. Protože jestli mě to semele, nejsem si jistá, zda budeš mít sílu na to, mě zvednout ... Co myslíš?
Stesk po chvílích, co se nekonaly ...
Stesk po slovech, které nezazněly ...
Žádné komentáře:
Okomentovat