I don't care ...

Dnešní večer mám opět společnost. Slečna (nebo už paní?) Deprese se nikdy neptá a prostě vstoupí bez klepání. Zrovna jsem dokoukala Ulici. Ha, já vím, ostuda, ale tohle je opravdu jediný český seriál, na který se ještě dívám. A těším se na zítra - bude svatba. Jenže ...
Všechno se to nějak rozpadá, lidé dospívají, stárnou, vztahy mizí a moc nových nepřibývá, všichni odjíždí, cestují ... hrozně mi to připomnělo, jak ten svět jde rychle, kde jsem byla před pár lety a kde jsem teď. Zda to bylo správné, zda je to teď správné a jestli by to nebylo lepší jinak.
Jo, asi bylo ... ale co s tím ... teď ... ?
Nic není jak dřív, nic není jak bejvávalo ...
Bohužel, bohudík ...
Na tajný znamení věřím, ale nic se tím nemění.
Je to vážně hrůza, jak to utíká ... né, život není zlej, ale čas ano ... všechno zamete, pošlape, nic ho nezastaví ... a ty vzpomínky jsou jen ubohá náhražka, občas bych byla radši bez nich. Kde je můj pokoj, dětské starosti, sny, kamarádi, propařené noci ... tajná přání psaná do bílých a černých pruhů na přechodu ...
Škoda, že nic není jako dřív ...
Kdyby bylo ... vzpomněl by sis? ♥