© Megynka
Chodí sem tam, našlapuje, snům svým ještě pořád věří.
Sny jsou krásné, čisté, její...
však po probuzení se vše krásné změní.
Už to nejsou sny, co změnily její duši,
už jen srdce dostalo tou starou kuší.
Bolest pálí celým tělem, padá k zemi - nešťastná.
Mráz ji obklopil svým dechem, zavírá oči - promrzlá.
Nastalo ticho, dech její se zastavil,
bílou peřinou ji mráz zahalil.
Vedle jejích stop se objevují další,
někdo pokleká k té její promrzlé duši.
Teplý dech roztaví bílou pleť,
však pomoct ji nemůže - už ne teď.
Žádné komentáře:
Okomentovat