Zmatek.
Zmatek.
Zmatek.
Zmatek.
Bordel ...
Když je tma, jsi mou součástí a ve světle tě postrádám. Když je tma, splétáš mi copánky nadějí a ve dne mě bodáš do zad. Jsi se mnou a držíš mě za ruku, v další minutě lžeš o mé existenci. Jsem pro tebe všechno, ale v druhém slově vlastně vůbec nic. Jsem zmatená a bojím se odpovědí, sbírám červené lentilky z druhé strany svého studu. Chci tě mít u sebe a držet tě za ruku, ale občas jsi blíž, než bych chtěla. Ze slov "já a ty" se nikdy nesmí stát "my", protože čas na nikoho nepočká. Jsme každý jinde a přitom spolu, alespoň na těch pár ušmudlaných minut. Neptej se, nemluv, nepřemlouvej. Nepros, nebreč ... nevyhazuj mě ... Odejdu a nikdy se nevrátím. Možná. Až řekneš "přijeď, naštvaná můžeš být potom", budu u tebe dřív, než se stačíš usmát. Nepláču, to jsou jen slzy ufňukané osoby, která neví, co bude další den. Zmizel jsi ... tak proč venku fouká vítr?!
Žádné komentáře:
Okomentovat