Nejsem všední

Praha nikdy nespí. A když člověk ví kam jít, je nabitá snad vším, co život může nabídnout.
Kultura.
A sex.
A zábava.
A sex.
A styl.
A ... sex ...
A musí vám to slušet. Tohle není místo pro slámu, která vám čouhá z bot. Barevná trička, saka, věčný styl, který neumírá, osobitost. A vytetovaná slza pod pravým okem ... Včerejší večer patřil divadlu. Hra "Jak udělat kariéru snadno a rychle" byl opravdu super návod jak zapůsobit tam, kde nemáte ani špetku rozumu. Užila jsem si to. Dýchala jsem stejný vzduch jako oni a cítila jejich pot. Miluju divadlo ... možná proto, že ho sama hraji s lidmi kolem sebe. Nebo spíš pro ně, než s nimi ...

Chci za tebou a nemůžu. Všechny způsoby selhaly a ty jsi moc daleko. Sakra, proč nejsi alespoň trochu blíž, procházku za svitu ponížení bych si dala. A pak bych ti to všechno vrátila, to se neboj. Mám toho v záloze spoustu. Třeba tohle ... a ještě tamto. A taky to, co bys nikdy nečekal.
Možná ...
Tenhle nový systém schůzek zdá se mi velice úspěšným. Jen ne v momentu, kdy to nevychází. Jako třeba teď. Damn ... it's not easy :/
Sex ve městě. Nemáš obřízku, vypadáš jako šarpej. No, podle mě lepší než naháč ... a nejlepší pes je stejně Bernardýn :P Bože plácám tu nesmysly :D. Tak se neptej. Jdou na mě chutě, jako jsou neostříhané nehty na rukou a taková podivná chuť v ústech. Jenže ty jsi daleko. To není fééér ...
Maybe tomorrow ...
Kéž by ...
A ty nečum tak blbě.
Nejsem všední.

P.S. Kdo chce ten pohled z Anglie, prosím o adresu ;) buď tady nebo na mym asku (odkaz ve sloupku)