Nedovol mi to!

Mezi tisícem zakázaných věcí by měla být i návštěva EX ... Protože, jak se říká v mém nejoblíbenějším seriálu HIMYM, každý minulý vztah má poraženého a vítěze. Myslím, že dnes jsem spadla hodně na dno, když jsem zjistila, který z nich jsem já. Šílený pocit strachu, samoty, nicoty, samoty, hněvu, samoty, žárlivosti, samoty, chtíče, samoty, touhy, samoty, lásky a do prdele tý zkurvený SAMOTY bych si vážně raději odpustila.
Nesnášim tě!
Nechci tě.
Vůbec se mi nelíbíš ...
Ale někdy hrozně ...

Šílené myšlenky na útěk z reality, na špendlíky s bílou hlavičkou ve své hrudi, na tvůj smích všude po obloze a na kusy tvýho já kolem mýho strachu ... Proč a proč a proč jsi tam, kde jsi chtěl být a proč ne se mnou? Kam to zmizelo? A kdy se to sakra vůbec stalo?! Dělo se to každej den, pomalu, možná dokonce bez povšimnutí. A děje se to pořád a nikdy už to nebude lepší ... jen ořezaná tužka bude mít nový domov ve tvém srdci. Umřeš. Mojí rukou. A já jen doufám, že budeš prosit o milost, o šanci, o lásku ...
Ty šílený pocity,
věčně vlezlý samoty,
touhy být ti po boku,
mít ruku v tvém rozkroku,
chtít tě tahat za vlasy,
sledovat tvý zápasy,
zapomenout co se dělo,
co se tenkrát všechno smělo,
prostě vzít si co jsem vždycky chtěla
a skoro na to zapomněla ...

Objevíš se a pak zase zmizíš. Řekneš "rád tě vidím" a pak se ani nerozloučíš. Chodíš mi na oči ve chvíle, kdy už na tebe nemyslím. Vracíš všechny vzpomínky, pocity a bereš mi naděje. Nejsi nic. Nebo ano? Jsi jen stín ... ten, co je stále se mnou, i když zrovna není vidět ...