Šaty, vytahaný dlouhý svetr, čepici a hřejivé rukavice. Bez bot. Utíkat ranní rosou, podél skal ... Může být něco krásnějšího? Píšu, zpívám, sfoukávám pampelišky, objímám stromy ... a ještě něco - žiju! A pokud možno spjata s přírodou ...
Miluju čaj.
Zamlžená okna.
Ranní rosu.
Západ slunce.
Okenní parapety.
Písničky.
Kytaru.
Dlouhé vlasy.
Květiny.
Vlaky.
Dlouhé výlety.
Pláč.
Smích.
Tebe ...
Tak pojď, nevěrná lásko, chytni mě za ruku a budeme utíkat. Nevadí, že nevíš. Budeš vědět. Už brzo ... Hej, přej si něco, padá chmýří z pampelišek ... A až budem na konci toho "něčeho", nevadí, budeme tam spolu. A nic nekončí, pokud to nedovolíš ...
"She never looked nice. She looked like art, and art wasn't supposed to look nice, it was supposed to make you feel something ..." ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat