Chci obejmout, ale ...

Poslední 4dny má nálada stojí za houby ... asi nějaká špatná vlna či co ... nic mě nebaví a všechno mě štve. Nesnáším nevědět, co bude zítra a chybí mi domov. Jen je těžké, když člověku chybí něco, co vlastně nemá ...
Vítr si tu dělá co chce a zůstat stát na jednom místě je opravdu výkon. Ruku mám zabořenou do rozinek v čokoládě a ucucávám k tomu vodu ... Koně se pasou, maso se peče, děti se perou a táhne mi na nohy. Miluju svůj pokoj, ale cítím se tu divně ... ach, poslední dny jsou tak ubohý ...
Chtěla bych jet někam daleko a nebo se válet celý den v posteli.
Ale ne sama ...
Potřebuju se přitulit, někoho obejmout ...
Chci poškrábat po zádech a odpovědět ti na otázku: "Co to pro tebe znamená?"
Ale nemůžu ...
Zeptal ses, ale na odpověď si nepočkal ...
Je to neustálé "ale" za každou větou ... chci, ale, můžu, ale, potřebuju, ale, miluju, ale ...
Tak proč já jsem tady a ty jinde? A proč je jinde ona ...
Nebo jste všichni tam, kde máte být a jinde jsem já?
Asi to tak bude ...
Tak zvedni tu skleničku, ať se můžu nadechnout ...

Jo, P.S. Dnes jsem hodila pohledy. Snad přijdou do konce týdne ...