Byl to umělec ...
... protože každej
svým způsobem
je!
Nesvěřuju se internetu ...
(ale lidem, co se mu svěřujou)
Jsem jen útržek
z vlastního života
pod mrakem
a chci pršet ...
Jsem jen holka,
která se bojí kráječe na chleba
a žije s pocitem ...
Zobrazují se příspěvky se štítkemBásně. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBásně. Zobrazit všechny příspěvky
pátek 19. června 2015
úterý 17. června 2014
You're the one ...
Sleduji, jak se mění mé písmo.
Tak.
A pak zase jinak.
Vykašli se na ty naděje,
stejně to nikomu neprospěje,
sám víš, že to ve mě prostě je,
jen to nikdy nedospěje ...
Chci své divné nálady,
co mi nejdou do hlavy,
jsou plné lásky a smetí,
sprostejch slov a mrtvejch děti ...
Jsou plný zvratků a utrhanejch pocitů,
tak už mě nech!
Proč už dávno nejsi tu ... ?
I need you ...
Tak.
A pak zase jinak.
Vykašli se na ty naděje,
stejně to nikomu neprospěje,
sám víš, že to ve mě prostě je,
jen to nikdy nedospěje ...
Chci své divné nálady,
co mi nejdou do hlavy,
jsou plné lásky a smetí,
sprostejch slov a mrtvejch děti ...
Jsou plný zvratků a utrhanejch pocitů,
tak už mě nech!
Proč už dávno nejsi tu ... ?
Posmrkej všechny svý jahodový sny,
nesnaž se lhát mi, jak chutnaj mý rty,
přestaň mi pokládat nechutné otázky,
přestaň mi přivazovat osobní provázky,
nebudu dělat, po čem tak toužíš!
Stejně to ale každý den zkoušíš ...
Chci se rozbít ...
... budeš mě u toho držet za ruku?
Nedýchám, ale vydechuji,
netoužím, ale pociťuji,
necítím, ale potřebuji,
neprosím, ale otravuji ...
COME BACK!
pátek 13. června 2014
Vysvětlení
Co kdybych někdy utekla?
Daleko od tebe
Zmizela úplně
Do tmy se převlékla
Hledal bys?
Nebo mě nechal
Ostatním to připadá
Jak kdybys mě prodal
Za tmu se provdal
A svou pověst
Zahodil
Spálil
Pobodal
Zahrajeme si hru
Je to hledací horečka
Nevysvětlitelná
Už mě nenajdeš
Jako tvá léčka
Kterou jsem právě odhalila
Jako tebe tehdy povalila
Na postel a pohladila
Ale na to už nikdy nebude čas ...
čtvrtek 12. června 2014
Labutě ...
Mám v sobě snad tisíc labutí
tisíce otázek stéká z jejich perutí
Mám v sobě roj včel a koukám
jako kdyby právě odletěl
najít svůj včelí úl
...jsem nějaká celá zmatená jak včela...
..jsem nějaká celá rozechvělá..
Moje oči, Tvoje oči
svět se zastavil a já se točím
Jen tak se motám a proplouvám časem
narážím do zdí, co lámou mě v pase
Vídám Tě večer ve vesmírném lese
v jiném časoprostoru na jiné trase
...uvězněná vlastním zaviněním...
a z nebe padaj pírka labutí
a z peřin padaj pírka labutí
Moje oči, Tvoje oči
svět se zastavil a já se točím
kolem Tvé osy
středa 11. června 2014
Pod hladinou
Čtu si ukryté pod hladinou,
všechny ty touhy a sny;
jen jedno vím jistě.
Ty mé tu nezahynou.
A přesto však,
lásko,
hluboko v hlavě,
nesu si pochyby.
Skryté, snad na dně staré láhve,
o tom, že kdyby ...
Ne, nemám strach.
Ale přeci jen,
zahořklost bude můj vrah ...
Vídám Tě v představách,
snech,
snad na všech výstavách.
Skrytý ve starých zdech
cihlového domu,
zmítám se v myšlenkách.
Každý den spílám sám sobě.
Nebo Tobě?
Tak komu?
Můj svět je ukrytý
pod pavučinou polopravd a nadějí,
ztracených iluzí
a zmatených ideí.
Tam, kde jsme sami
před sebou nazí.
Prachem ztrát pokrytý,
prosím Tě nyní.
Odpusť mému srdci jeho strach..
neděle 8. června 2014
Pocity
Jsem embryo v každotýdenním shonu uhynulý,
protože
každý pondělí začíná nedělí.
Jedno jestli nemocný úterý nebo zdeptaná středa;
když v noci spát se nedá,
všechny dny jsou zlý a ponurý.
Ať už čtvrtek nebo pátek,
u postele kýbl zvratek.
Prameny vypadanejch vlasů,
sobota a hlava plná tichejch hlasů,
co šeptaj, že život je předem prohraná bitva,
a že nečeká mě víc než vlastní pitva.
Tak to vzdej, říkaj,
už nemáš proč tu být,
tvůj život je zpečetěnej, myšlenky i naděje od tebe pryč utíkaj.
Není nic dobrýho, co odtud si vzít,
nechci nic víc než hrozně, hrozně umřít...
pátek 20. prosince 2013
Smrtelný hřích
•
••
•••
••
•••
Jsem ten, kdo šeptá ti skoč, když stojíš na římse.
Neptej se mě proč, možná že stydím se.
Jsem ten, kdo káže řež, když klouže ostří po kůži.
Nic nezachrání Tě, klidně běž, však na konci na hrob Ti položím růži.
Jsem ten, komu úsměv na rtech vykouzlí fet.
Když dáváš si zlatou, prožíváš poslední let.
Když v těle tvém kornatí žíly,
Dostáváš se k tíženému cíly.
Jsem anděl i ďábel, přítel i vrah.
Se mnou prožiješ štěstí i životní krach.
Beru Ti iluze, dávám naději.
Srdeční kolize, v této hře života vždy uspěji!
čtvrtek 23. května 2013
Promrzlá duše
© Megynka
Chodí sem tam, našlapuje, snům svým ještě pořád věří.
Sny jsou krásné, čisté, její...
však po probuzení se vše krásné změní.
Už to nejsou sny, co změnily její duši,
už jen srdce dostalo tou starou kuší.
Bolest pálí celým tělem, padá k zemi - nešťastná.
Mráz ji obklopil svým dechem, zavírá oči - promrzlá.
Nastalo ticho, dech její se zastavil,
bílou peřinou ji mráz zahalil.
Vedle jejích stop se objevují další,
někdo pokleká k té její promrzlé duši.
Teplý dech roztaví bílou pleť,
však pomoct ji nemůže - už ne teď.
pátek 23. září 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
