Tento blog mám již roky, ale vždy jsem si říkala, že nebudu psát nic moc osobního - ve světě internetu se to moc nevyplácí, však to jistě všichni víme. No, ale pár "rad", tipů a třeba i vtipných vsuvek snad nikoho neurazí, takže ... proč se nepodělit ;)
Jakub se narodil koncem června a porod jsem měla opravdu easy (více snad v jiném článku). Miminko je to více než zlaté, a tak je s ním všechno strašně jednoduché, ale první měsíc byl opravdu makačka - což je samozřejmě normální ...
Po příchodu domů chvíli trvá, než si na sebe zvyknete, než zajedete i s prckem do chodu domácnosti tak, jak to volný čas dovolí a než se prostě navzájem "zžijete". Mojí dceři je už 9 let, takže byl pro mě Jakub vlastně jako první miminko, moc jsem si toho nepamatovala. No, vlastně skoro nic :D ... Tenkrát, před těmi 9 lety, jsem vůbec nic neřešila, fb byl teprve v začátcích, takže jsem ani nečetla stovky článků, ale teď se to samo nabízelo ... Musím ale říct, že po přečtení pár "rad" na netu a pár časopisů, které jsem si koupila pro dlouhou chvíli, jsem se na to raději vyprdla a prostě to zase "nechala osudu" :) V časopisech jde totiž hlavně o peníze, takže v jednom čísle vyjde to a v dalším zase něco, co ten předešlý článek vyvrátí, takže je to jen pračka na prachy. A o "příbězích" na netu se raději nevyjadřuji - podle nich by totiž většina dětí už do měsíce po porodu umřela, nebo měla alespoň doživotní trauma ...
Osobně si myslím, že žádný manuál na těhotenství ani na výchovu dětí prostě neexistuje - každý to musíme dělat nejlépe podle sebe a podle vlastního rozumu, který jsme za svůj život posbírali ... :)
No, ale abych se vrátila k tomu prvnímu měsíci ... :)
Kubíček byl zlatíčko. Naštěstí jsem kojila, což se mi u dcery nepovedlo, takže o to to bylo určitě všechno snazší. Ale trpěl hodně na prdíky, než jsem vychytala, co můžu a nemůžu jíst - nakonec se ukázalo, že to nejvíce způsobovala cibule, takže jsem ji úplně vyřadila (ani maso jsem nedělala na cibuli) a prdíky úplně zmizely. Teď už mu je skoro 5 měsíců a můžu jíst úplně všechno - i tu cibuli jsem párkrát trošku vyzkoušela ...
V ostatních věcech jsem dala na svůj pocit a udělala si "rituály" podle sebe - kolem 19 hodiny jsme koupali, potom jsem mu udělala masáž (bříško, nožičky, ručičky ...) a uspávala ho na sobě. Většinou usnul u prsa, nebo u mě na bříšku ... a pak jsem ho dala do hnízda na bříško a spinkal - většinou až do rána. Spí krásně 9 až 12 hodin, buď úplně bez pauzy, nebo s jednou pauzou mezi 3-5 hodinou ráno ... Spí ve své postýlce, u nás v ložnici.
Je pravda, že už se asi nikdy pořádně nevyspíte. I když spí miminko krásně, člověk je prostě spíše tak v polospánku, protože jedním uchem neustále poslouchá a dává pozor :D ale stojí to za to ...
Co se týče drogerie, nepoužíváme vlastně vůbec nic, až na obyčejný olejíček (ten modrý ve skleněné lahvičce) a Nivea krém na koupání (což dávám jen kapičku, když mu umývám prdku) ... :) Dost jsem se pobavila, když jsem si uvědomila, že před těmi 9 lety jsem si vůbec nic nekoupila, než se malá narodila a teď jsem měla takových zbytečných "hovadin" od kokosového oleje až po já nevím co a nakonec jsem nic z toho nikdy nepoužila ... Prostě to je jen další důkaz toho, jak se doba "vyvíjí" nějakým směrem a kolik všemožných věcí se vyrábí - a jde vlastně zase jen o ty peníze ...
Ani monitor dechu nemáme - nikdy jsem ho nechtěla. Myslím, že je to zbytečnost, která jen maminky straší - znám pár případů, kdy začal pípat jen tak, protože se trochu odsunul, nebo tak - a pak je to opravdu spíš o infarkt ...
Samozřejmě tohle vše se týká miminek, kterým nic není - Kubík nemá žádné alegrie, ani citlivou pokožku, ani nic jiného - pokud by měl, samozřejmě by se tomu muselo vše přizpůsobit ...
Tímto článkem jsem chtěla poukázat na to, že nemá smysl věřit všemu, co si někde přečtete. Důvěřujte sami sobě a nebuďte zbytečně moc upjatí - spíš vám to uškodí. Miminko vám dá samo vědět, co potřebuje ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat